Když mi bylo 10 let přestěhovali jsme se z jednoho městečka do většího města. Tato změna pro mě nebyla moc sociálním přínosem, jelikož pro mě bylo těžké zapojit se do, pro mě nového, kolektivu. Když jsem si na tu dobu ale vzpomněl, vybavila se mi zajímavá myšlenka.

V městečku, ze kterého jsme se přestěhovali právě začal kázat jeden jáhen, (farář, který nemá bak. titul) který tam už dříve působil. Pamatuji si, že jsem byl jednou na dorostu (tam jsme hráli hry a měli nějaké zamyšlení) a v paměti mi z jednoho takového dorostu uvízlo, že když se budu ráno modlit nějakou speciální modlitbu, tak pak prožiji den daleko lépe.

Aneb s mojí dětskou vírou jsem doufal v to, že když se takovou modlitbu pomodlím, tak se pak během dne budu daleko lépe ovládat, nebudu tolik otravovat svého bratra a prostě budu daleko hodnější. Pamatoval jsem si tenkrát, že to fungovalo, jenže jsem zapomněl, jaká speciální modlitba to vlastně byla.

Ptal jsem se tedy taťky, který se s tím jáhnem osobně zná/znal, jestli si náhodou nepamatuje, nebo jestli se nezeptá: "Jaká to vlastně byla modlitba?" Bydleli jsme totiž už v tom větším městě a já se nemohl jáhna zeptat osobně. Taťka mi však nedokázal odpovědět a tak jsem nad tím stále bloumal.

Celkem mi to teď připomnělo jeden pěkný verš ze SZ:

"Ode dne, kdy schrána spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let. Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu. " 1 Sam. 7:2

Osobně se mi ten verš strašně líbí. A myslím, že i trochu promlouvá do tehdejší situace. Přál bych si aby promlouval i k nám všem. (spolu s jeho kontextem)

Teď ale zase zpátky k tomu, o čem píši, i když toto se toho také týká. Jednoho rána jsem se probudil a vzpomněl jsem si. Možná to nebylo ráno, ale odpoledne, důležité ale je, že jsem si vzpomněl na to, že to nebyla žádná speciální modlitba. Vzpomněl jsem si na to, že nám ten jáhen vyprávěl o tom, abychom každý den zahajovali modlitbou. Že s modlitbou, kde ráno svěříme náš den do Božích rukou a jaksi se naladíme na jeho vlnu, nám pak den půjde zvládat lépe. Teď už možná necituji toho jáhna, ale snažím se nějak zhmotnit tu myšlenku, kterou jsem si tenkrát odnesl.

Jak to ale bývá, jsem už skoro o 10 let starší.. A spousta věcí se změnilo, přesto ale věřím, že ranní modlitba s upřímně otevřeným srdcem náš den rozjasní a pomůže nám den prožívat lépe a to s Pánem.

Tento rok jsem začal studovat na vysoké škole. Shodou okolností jsem se dostal na křesťanský seminář, kde bychom se měli ráno všichni scházet ke krátkému zamyšlení a modlitbám. Ne vždycky se ráno uschopním a dojdu, takže asi nejsem tím nejlepším příkladem, ale celkově si moc cením toho, že takovou příležitost mám a že můžu téměř každé ráno zažívat společenství s fajn lidmi, ale především s Pánem :).

Tak tedy přeji všem vám, kteří máte stejnou možnost jako já, aby pro vás byla povzbuzením a požehnáním. A těm z vás, kteří ji nemáte přeji abyste také mohli s radostí zakoušet každý nový den s Pánem. :)

Pěkný adventní čas vám všem :).