Oblečen v červené mikině a černých kalhotách, sedím ve vlaku a pozoruji rudý obzor jež svým nádechem pohlcuje celou okolní krajinu. Ta se mihotá za okny vlaku, vidím kopce, louky, les – jedu domů. Mraky v té červánkové záři promítají neskutečnou scenérii, kterou nemůžu zachytit pořádně ani do slov. Je to vskutku nádherný listopadový podvečer.

Uplynulý týden byl v mnohém odlišný od běžného školního týdne. Před časem mě vedoucí Univerzitního křesťanského hnutí oslovil s tím, zda bych nechtěl publikovat na web a facebookovou událost jménem Něco víc než > a také se zapojit do týmu, který tento týden připravuje. Chvíli jsem nad tím uvažoval a nakonec jsem souhlasil.

Cílem tohoto týdne bylo přiblížit, a to především studentům na univerzitách, radostnou zvěst o Božím plánu s každým člověkem a také křesťanský pohled na určité životní otázky. Mám však pocit, že v prostředí ve kterém se pohybuji je to něco, co není samozřejmé, ba naopak něco, čeho se lidé spíše obávají, že také mají různá předporozumění, která tento typ aktivit příliš neopěvují a spíše jej kritizují.

I já sám nejsem člověk, který se na všechno dívá nekriticky. Ačkoliv jsem událost propagoval, protože věřím, že jde o dobrou věc, bál jsem se, že forma, kterou může někdy mít, může být pro lidi spíše odrazující, než přitažlivá. Když jsem se ale ponořil v průběhu akce do jednotlivých setkání a viděl jsem nesmírnou pestrost každého jednotlivého člověka, který se do nich zapojoval, ještě víc jsem si uvědomil, že více, či méně kritické osoby, přímější či uzavřenější lidé a také pesimističtěji či optimističtěji naladění křesťané mohou společně táhnout za jeden provaz!

V historii můžeme také nalézt mnohé zajímavé skutečnosti, kdy křesťanské studentské organizace, pořádaly přednášky a aktivity pro studenty, které byly později v mnohém přínosné pro lidi, kteří zde přicházeli, a nebo se do nich zapojovali. Jednou z nich byla také Akademická YMCA.

Postupně se setmělo, zbytek červánků už vidím pouze v dálce, avšak červená: mikina, podlaha vagónu a design v němž bylo Něco víc než > na webu koncipováno mi stále leží v hlavě.

Co tedy nám může taková událost říct? Kam nás může vést a proč se vlastně něco takového událo? Červená barva je někdy velice nádherná, jindy však, třeba při sportu, může působit spíš agresivně, čemuž bych se chtěl vyvarovat. A nebo.. nebo spíše naléhavě... Ptám se, kde se vytratila z křesťanské zvěsti naléhavost, kde všechny novozákonní výzvy k následování, kde touha po tom, nenechat si to všechno jenom pro sebe?

Západní společnost, západ slunce, zapadající kousky jednotlivých vzpomínek... Nějakým způsobem se mi to všechno spojilo. Nechci aby světlo, nebo chcete-li ta radostná zvěst o Božím přiblížení se k člověku v Jeho Synu zapadla. Nechci, aby si křesťané nechávali tuhle dobrou zprávu jenom pro sebe!

 

Je teprve večer, venku už je sice tma, ale den ještě nekončí. I denní doba, střídání dne a noci nám může připomenout naléhavost těchto věcí. Podobně je tomu i v listu Galatským


„Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. “ Gal. 6,8-9

 

Chci vás tedy povzbudit. Nenechte se strhnout tím, že to není moderní, že je hlavní, aby každý měl vlastní názor, který mu přece musíme hlavně tolerovat, ale ne mu říkat něco, co by ho mohlo narušit. Tolerance je důležitá. To k čemu nás však povolává Bůh, abychom lidem říkali o Jeho zájmu o člověka je však něčím víc než dva tisíce let starou myšlenkou. :)

Buďme odvážní, vždyť On je s námi :).