Zamyšlení/povzbuzení prezentované 26. 5. 2016 na modlitebním setkání za ČCE (upraveno) + dovětek z 19.6.

Když jsme začali přemýšlet nad modlitbami za ČCE, byl to takový dlouhý a poměrně komplikovaný začátek. Ptali jsme se několika farářů a našich přátel, co si o tom myslí, zda je to dobrý nápad a jak to prakticky naplánovat. Různí lidé, nám přispělipoměrně velkou spoustou nápadů. Každý přidal malou část a pak jste přišli vy a další, kteří tu dnes s námi nejsou a společně jsme mohli Bohu za naši církev děkovat a prosit ho, aby s námi byl v konkrétních situacích a službách. Na začátku byla nejistota, pochyby, ale také to drobné světélko naděje, které nás celou tu dobu provázelo. Osobně bych chtěl poděkovat každému, kdo se modliteb za ČCE účastnil, nebo jakýmkoliv jiným způsobem k tomuto společnému dílu přispěl. Především však chci děkovat Bohu. A tyto díky můžeme pak vyjádřit ve společných modlitbách.

Jistě víte, že mi záleží na naší církvi. Není to pouze naše církev, ale každé místo, kde se zvěstuje Kristovo evangelium. Moc bych si přál, abychom si tuto dobrou zprávu nenechávali jenom pro sebe, ale mohli ji předávat i druhým. Tento rok jsme se společně za naši církev modlili. Doufám v to, že ten další budeme pokračovat, ale byla by velká škoda zůstat jenom u modlitby.

Od Boha jsme dostali evangelium o naději pro dny současné i pro dny budoucí. Byl bych nerad, kdybychom si jeho neuvěřitelně milostivý dar nechávali jenom pro sebe. Společně jsme se zde mohli modlit za faráře na sborech, za synodní radu, za mládež a za misii. A mimo to za spoustu dalších věcí, které jsou také důležité. Už jenom svoboda k tomu setkávat se a společně se modlit a ochota jednotlivých sborů v zapůjčení prostor je velikým darem. Nadto všechno je ale modlitba samotná, je to jedinečná možnost setkávat se se svým Stvořitelem a Vykupitelem.

Modlitba je velmi důležitá a slovy apoštola Pavla vás k ní chci povzbudit: Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.”

1. Tes. 16-18

Jednou ze základních myšlenek, se kterou jsme začali pořádat tyto modlitební setkání, bylo, že modlitba stojí na začátku. Vždyť už jen Ježíšovo: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich” nám ukazuje, že Boží dílo není záležitostí jednotlivce, nýbrž lidí, kteří se v Jeho jménu setkávají.

Každý z nás je odjinud, z trochu jiného prostředí, každý přichází trochu jinak naladěn, s trochu jiným očekáváním. Ale všichni jsme zde dnes pro to, abychom se společně za naši církev přimlouvali a děkovali Bohu za vše, co pro nás skrze ni udělal.

Modlitbou to všechno začíná.

Přijdou další dny, práce, škola, zkoušky, zapojení v církvi, různé životní situace. Nenechme si tím, co přichází, sebrat čas strávený na modlitbách s Bohem. Naopak, nechme Boha promlouvat skrze setkání s ním do našich každodenních starostí a plánů, ale také do věcí, do kterých nás On sám povolává. Nenechme si dobrou zprávu evangelia jenom pro sebe.

Na závěr bych chtěl přečíst pro povzbuzení vyznání pro některé z vás nejspíše dobře známého německého teologa Dietricha Bonhoeffera: „Věřím, že Bůh ze všeho, i z toho největšího zla, může a chce učinit dobro. K tomu potřebuje lidi, kteří věří, že všechny věci mohou posloužit k dobrému. Věřím, že v každé tísni nám Bůh chce dát tolik síly odolat, kolik jí potřebujeme. Ale nedává ji předem, abychom se nespoléhali sami na sebe, ale jen na něj samotného. V takové víře musí být překonán každý strach z budoucnosti. Věřím, že ani naše chyby a omyly nejsou nadarmo, a že pro Boha není o nic těžší se vypořádat s nimi než s našimi domněle dobrými skutky. Věřím, že Bůh není žádným nadčasovým osudem, nýbrž že čeká a odpovídá na upřímné modlitby a odpovědné činy.”

 

Povzbuzením byla také hesla JB.

 

26.5. Čtvrtek

Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené.Izajáš 12,4

Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Marek 16,15


Dovětek z 19.6.2016

Téma modlitby mě poslední rok provázelo neustále. Modlili jsme se za církev, modlili jsme se za spoustu jiných věcí. Poznatkem, který byl však pro mě klíčovým, byla modlitba, při níž jsme se ve skupině přátel navzájem modlili za potřeby druhých a za náměty, které každý z nás přinesl. Modlitba je jedinečnou možností přicházet za Bohem a předkládat mu svůj život. Pokud se však společně scházíme v Božím jménu a modlíme se za potřeby druhých, je to pro každého velikým povzbuzením. Je velmi důležité, aby měl člověk společenství s druhými, když však je v tomto společenství místo pro společné modlitby, otevírá se zde ještě další vertikální rozměr, kdy do společných rozhovorů zveme našeho Pána. Tyto modlitby by v našem životě neměly nahradit osobní ztišení každého z nás. Pokud však máte možnost se s druhými společně modlit, mohu to jen doporučit. Rizikem, na které je však důležité dát si pozor, je, že modlitba je něco velmi osobního. Proto je předpokladem společné modlitby vzájemná důvěra.