Milí bratři, milé sestry, přátelé, 

               /Úvod u Betléma/ Máte rádi betlémy? Josef s Marií u jeslí, pár kusů dobytka, ovce, pastýři, kteří přišli na pozvání andělů, 3 králové, zářící hvězda… a mnoho dalších lidí různých profesí, různého  vzdělání, různého postavení. Všichni se přišli podívat do Betléma. Co se to tam vlastně přihodilo? Odpověď slyšíme skoro v každé vánoční koledě nebo písni: „O tom, co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko…“ 

               /Narození dítěte/ Narodilo se malé dítě, chlapec. A ano, když se narodí dítě, je to veliká radost. Najednou je všechno zase trochu jinak. Pomyslná ručička na hodinách života se o kousek posune. Prvorodička se stává matkou, rodiče se stávají prarodiči, bratři a sestry tetami a strýci. Betlémská scenérie je však poněkud zvláštní. Vždyť každý den se narodí nějaké dítě, tak proč bychom si o Vánocích měli připomínat právě narození dítěte, které se odehrálo zhruba před 2 000 lety v nějaké zapadlé dědině na Blízkém východě? 

               /Co je pro nás slovo?/ Na začátku Janova evangelia jsme slyšeli o slově. Slovo… Slova jsou pro člověka velice důležitá. Prostřednictvím slov dáváme věcem význam. Když nevíme, co dané slovo znamená, může se stát, že nepochopíme, co nám druhý chtěl říci. Dobrým slovem také můžeme potěšit a povzbudit, špatným si třeba někoho znepřátelit. 

               /Slovo u Jana/ Slovo má však v Janově evangeliu ještě trochu hlubší význam. Jan popisuje úplný počátek všeho. Máme zde Slovo a Boha. A toto Slovo je zajedno s Bohem a je ve vztahu k Bohu. Pak se ale již z tohoto neurčitého bezčasí dostáváme do o něco konkrétnějšího bodu, ke stvoření, které se událo také skrze toto Slovo. Skrze ně totiž povstalo všechno, co je. A tak právě skrz toto Slovo dostává všechno stvořené svůj význam, svoje místo, svou hodnotu. 

               /Život/ Vraťme se ale zpátky do Betléma. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Toto Slovo, které bylo při stvoření, se stává živou bytostí. Překypuje životem. Slovo, které bylo u Boha, se stává malým dítětem a dostává jméno - Ježíš. Nyní tedy již nemluvíme o Slovu, ale o malém dítěti, Ježíši, ve kterém se toto Slovo stalo živoucím, dostalo docela konkrétní podobu z masa a kostí, stalo se životem. 

               /Světlo/ A život byl světlem lidí a tak tedy ne vánoční hvězda, ani darované zlato mudrců, ale to dítě, to malé děťátko jakoby zářilo životem. Ježíš byl světlem lidí, rostl a sílil, již dvanáctiletý předčil moudrostí i mnohé učence. Pracoval docela obyčejně, byl tesař. Ale kolem svých 30 let si povolává učedníky a začíná učit lidi, činit zázraky a postupně zjevuje, kým doopravdy je a jaký má zde na zemi úkol. Na celém jeho životě pak můžeme vidět, jak se tento život stával světlem lidí. 

               /To světlo stále svítí/ Co pak ale znamená, když čteme slova: „To světlo ve tmě svítí a tma jej nepohltila.“ Podobná slova můžeme číst i ve 139. žalmu: „Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.“  Vždyť tyto verše neodkazují někam do minulosti. Nepřipomínají, jaké to bylo tehdy krásné a jak Ježíšův život zářil na dobré i zlé. Tyto slova stále trvají. To světlo stále svítí. Dokonce ani temnota sama není pro Boha natolik temná, že by ji nemohl prosvítit. Noc jako den svítí, temnota je jako světlo.  

               /I dnes a pro nás/ Tyto verše nám smí být posilou nejen do temných a sychravých dní, ale i do všelijakých sychravých a temných míst našeho života. Neexistuje tma, do které by Bůh nemohl vstoupit. Světlo, které nám dal ve svém vlastním Synu, nemůže žádná zlá moc, žádná nemoc, žádný hřích ba ani smrt přemoci. 

               /Naděje/ Narození Ježíšovo je pro nás velikou nadějí. Vždyť Kristus sám z nás smyl všechnu temnotu, abychom ne pro své vlastní dobré chování, ale jen a jen pro jeho milost mohli vstoupit do věčného života. 

               /I pozemská/ Ta naděje však není jen nádhernou hudbou budoucnosti. Tím, že se Slovo stalo tělem, tím, že se nám narodilo to malé děťátko, totiž Ježíš Kristus, můžeme vidět, že Bůh může aktivně působit i v dnešním světě. I dnes může jeho slovo prozařovat naše životy. I dnes v nich může působit změnu. Podobně jako působil Ježíš svým životem změnu v srdcích lidí, které potkával.  

               /Nejen Ježíš se narodil z Boha/ Ale pak je tu ještě jedna důležitá věc. A totiž, že to Ježíšovo narození je přece jenom trochu zvláštní. Jan na rozdíl od ostatních pisatelů evangelií hned od začátku silně poukazuje na to, že Ježíš je Božím synem. „Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jeho jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“  Zvláštní však je, že ještě před tímto označením narozeného za Božího syna čteme o těch, kteří se rodí z Boha. A je-li jich více, nemluví se zde pouze o Ježíšovi… počítá se i s námi. 

               /Co to znamená?/ Ale co to znamená narodit se z Boha? …Ti, kteří se stali Božími dětmi, se nenarodili jen, jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. V překladu máme pouze odkaz na lidské rození, jak jej známe, ale v řeckém textu čteme o rození z těla (masa) a z vůle člověka. A tak pokud se Boží děti nerodí z masa a z vůle člověka, ale rodí se z Boha, musí to být jeho vůle, aby se člověk mohl takto narodit. Člověk to tedy nemůže nijak získat, ale protože je to Božím přáním, může se takto znovu narodit a stát se Božím dítětem. 

               /Narodit se znovu?/ Ačkoliv Jan toto téma o novém narození dále rozvíjí ve 3. kapitole svého evangelia a odkazuje tam ke křtu, zůstaňme pro dnešní den u Janova prologu. O Ježíši čteme, že byl plný milosti a pravdy. A věřím, že právě tak se jeho světlo mezi námi projevuje, milostí a pravdou. Bez pravdy máme v životě pramálo jistot, ale samotnou pravdu je někdy velmi těžké přijmout. Bez milosti nám svět kolem nás připadá zlý a pochmurný, ale s odpuštěním, s novým začátkem a s připomínkou nového narození v Bohu je možné naše životy žít zase o něco lehčeji a radostněji. 

                /Nový život v milosti a pravdě/ A tak tedy ten nový život zrozený z Boha se odehrává právě v této milosti a pravdě. Milosti, …která nám byla dána, a kterou jsme vyzváni předávat dál. A pravdě, …která jako to světlo osvěcuje každý temný kout a pomáhá nám rozlišovat dobré od zlého. Bohu díky za světlo, které nám dal ve svém synu, za jeho pravdu a milost. Kéž nás Bůh tímto světlem z Betléma cele naplní a obdaří nás radostí a pokojem. 

Modleme se: 

               Ježíši Kriste, plný milosrdenství a pravdy, děkujeme Ti za Tvou milost, kterou jsi nám dal ve svém narození, děkujeme za naději, kterou si do tohoto světa přinesl, za to, že přinášíš nejen pravdu, kterou tolik potřebujeme, ale i milost a odpuštění. Děkujeme Ti za dar Tvého života, nového narození v Tobě i závdavek toho věčného. Nauč nás radovat se ze Tvých darů. 

Amen.