K sobě: Znamení doby, ty zbořené chrámy?
Ne to ne, však myšlenky se rozletí v dál.
Nádherná.
Pohleď na ty krásné a velkolepé stavby! //Nezůstane kámen na kameni.
Co člověk spojil – bum, bác…
Já moc bych si přál… tak proč tolik vzruchu,
Kde ve všem tom ruchu já schovat se mám?
Pak k Bohu: Vždyť nebydlíš v chrámech, ten slavný už padl, //kolem roku 70
Teď svobodně každý v svém srdci Tě má.
V lásce a opravdovosti.
Ve věrnosti.
Tak dál, tam kam až dar slova může se donésti,
přijď a navštiv nás.
A ve světle Velikonoc,
ve světle tvého vzkříšení,
ve světle nového dne nového života
zbuduj si svůj chrám v našich srdcích,
v životech prahnoucích po kráse, prahnoucích po lásce,
žíznivých a hladových
jež smyslem a radostí naplnit umíš jen ty sám.
Tak přijď a ve světle Velikonoc
si v nás zbuduj svůj chrám.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.